Změna velikosti písma

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27 28 29
Svoz odpadu: papír
1
Prodej drůbeže a krmiv
2 3
4 5
Svoz odpadu: komunál
6 7 8 9 10
11 12 13 14
Svoz odpadu: plast + kompozitní obaly
15 16 17
Herní odpoledne
Odpoledne plné her
18 19 20 21
Pojízdná prodejna ROSNIČKA
22
Interaktivní výstava FOR MODEL 2024
23 24
25 26
Svoz odpadu: komunál
27 28 29 30
Pletení tatarů
31

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Historie

Historie

Název obce

Název obce Klokočí odvozují znalci od keře "klokoč", jehož plody (troujpouzdré tobolky) se objevují již na obecní pečeti z roku 1766. Více se o názvu obce dočtete zde.

Pečeť_razítka.jpg

 

Součást drahotušského a později hranického panství

Už ve dvanáctém století žili v lokalitě Klokočí lidé. Tehdy bylo jejich hlavní obživou zemědělství, zvláště chov ovcí. První písemná zmínka o vsi však pochází až z roku 1371 a potvrzuje, že Klokočí bylo součástí drahotušského panství. V tomto roce prodávají páni z Drahotuš - bratři Kuno, Jaroš, Ješek a Bohuš panství markraběti Janovi, bratru Karla IV. V letech 1408 až 1476 patří Klokočí jako součást drahotušského panství pánům z Cimburka. Poté až do roku 1547 pánům z Pernštejna. Dalšími majiteli jsou Václav Haugvic z Biskupic (1547 - 1553), Jan Kropáč z Nevědomí, jeho dcera Anna a postupně její dva manželé Jan z Kunovic a Jan ml. ze Žerotína, další páni jsou Jetřich z Kunovic, Zdeněk Žampach z Potštejna, Karel Berger z Bergů (1610 - 1612) a Václav Mol z Modřelic (1612 - 1620). Po bitvě na Bílé hoře je panství zkonfiskováno a novým majitelem se stává od roku 1622 kardinál Dietrichštejn. V držení rodu Dietrichštejnů je pak Klokočí, jako součást hranického panství, dlouhých 300 let.

Muniční skladiště

Od roku 1894 vedou v Klokočí kroniku, kde se můžeme dočíst o nejstarší historii obce, o jejím rozvoji a osídlování. Ještě v roce 1900 vedla poblíž obce jen jediná silnice, a to z Milenova do Drahotuš. Klokočí bylo až do roku 1911 odříznuto od okolí. Spojení se světem vytvořila tehdy vybudovaná silnice z Drahotuš do Hrabůvky. Od roku 1925 je ves elektrifikována. V letech 1924 až 1925 bylo v Klokočí postaveno vojenské muniční skladiště a k němu dvoukilometrová silnice.

Škola

školaV roce 1911 byla v obci postavena jednotřídní škola. Do té doby navštěvovaly děti z Klokočí drahotušskou školu. Stejně tak je tomu i dnes, kdy dvacet místních žáků získává základní vzdělání převážně v blízkých Drahotuších, ale i v Hranicích a Lipníku, protože škola byla před patnácti lety v Klokočí zrušena. Rovněž mateřskou školu  víska nemá a tak dvacet dětí dojíždí do Milenova a Drahotuš. Z budovy bývalé školy vznikl po rekonstrukci Obecní dům (sídlo obecního úřadu, společenská místnost, knihovna a obecní byty)

Zvonička

ZvoničkaKapli byste v Klokočí marně hledali. Jen na bývalém obecním chudobinci je věžička, ve které byl umístěn zvon, jímž se zvonilo poledne a klekání. Protože tuto budovu obec prodala, aby získala finance na plynofikaci, postavili si místní před třemi roky zvoničku novou. Povolení ke stavbě kapličky dával a dává arcibiskup. Klokočí však nikdy nedostalo  souhlas a tak spadáme pod drahotušskou farnost.

 

Pamětní deska

20221027_184400.jpgNa památku sedmi mužům z obce, padlým za první světové války, byla v roce 1928 zasazena ve vestibulu školy pamětní deska.

 

 

Čtyři kříže

U všech čtyř příjezdových cest do Klokočí se tyčí čtyři kříže, u kterých se dříve lidé modlili a také loučili při pohřebních obřadech se zesnulými. Dva kříže byly již opraveny, další dva se obec chystá uvést do pořádku. Více se o křížích dočtete zde.

Chráněné stromy

Dominantu Klokočí dotváří několik památných stromů - lip, dubů a jasanů, které dosahují stáří až 120 let.

Hraběnčin statek

Jednou z nejstarších budov v obci je starý selský dvůr ve čtvercovém uzavřeném uspořádání, který patřil až do roku 1923 hraběnce Antonii Althanové. Za zmínku stojí krásné vnitřní klenby, na kterých se bohužel podepsal zub času. V dobách rozvoje, kdy na statku byla zaměstnaná spousta místních, se zde choval skot, ovce a koně. V té době bylo v dědině na 500 krav, které se vodily napájet k Bečvě. Tam až sahá katastr obce, sice úzkým výběžkem, ale dost širokým na hnaní stáda.